koníci a já
Na koních jezdím už docela dlouho...nemusí vás zajímat jak dlouho..prostě docela dlouho.....koníky jsem už od mala milovala....a mamka mi slíbila ,že až mi bude 10 let tak mě přihlásí do nějakého jezdeckého klubu.....hrozně pomalu to ubíhalo,ale konečně jsem se dočkala...10-ti let....mno ale nějak pořád jsem ještě nezačínala jezdit na koních a to už mi bylo skoro 11....ale pak najednou se stal zázrak...mamka jela na kole a projížděja vesnicí ,která se jmenovala Slavoňov...a tam narazila na svojí mno dalo by se říct kamarádku,která měla ve Slavoňově ranč....a tak konečně to vypadalo,že začnu jezdit na koni...když mamka přijela domů,tak o tom řekla...já byla štěstím bez sebe,ale jelikož skoro nic není zadarmo,tak mě mamka řekla,že jestli budu mít špatné vysvědčení tak žádné ježdění nebude...blížil se totiž konec školního roku...a tak sem ve škole pořádně zabrala....a tak 1.srpna jsem poprvé seděla na koni teda to byl poník myslím,že se jmenovala Míša....ale proto,že ranč začal mít velké problémy a nic jsem se tam pořádně nenaučila,tak jsem přestoupila na jiný ranč...na ranč Lipí....až do teďka ten ranč navštěvuju a docela jsem se naučila jezdit na koních a taky se o ně starat...koníky nadevšechno zbožňuju a chtěla bych mít svého koníka,ale bohužel to nejde....mno a to je asi vše jak jsem se dostala ke koním;o))